čtvrtek 5. září 2013

O přátelství a tak...

Nastávající doba velkých změn v mém životě mě nutí zamyslet se nad důležitostí přátelství....
Středoškolská pouta se přetrhají a už bude jen na nás, jaký vztah si mezi s sebou dokážeme vytvořit pro nastávající život. 
Říká se, že ta přátelství, která vznikla na pískovištích, když nám byly tři roky, jsou trvalá a vydrží po celý život. Já si to nemyslím. Podle mě je úplně jedno, kdy a jak k sobě pustíme člověka, který se pro nás stane nepostradatelným.
Samozřejmě, že vytvořit si přátelství ve školce a ještě na základní škole není tak obtížné jako když už jsme dospělí světaznalí realisté, které už mnoho lidí předtím zklamalo a zradilo.
 Malé dítě při své naivitě projevuje své city bezprostředně a co si myslí, to řekne. Proto máme v tomto období přátel nejvíce. Já sama jsem to spozorovala před pár lety, jak mi se stoupajícím věkem, klesá počat pravých přátel. Jistě kamarádů a známých máme stále dost, ale nejsou to lidé, kterým bychom svěřili svá tajemství a věděli bychom, že tu pro nás budou, i když se nám zrovna nebude dařit. 
Já své pravé přátele dokážu spočítat na jedné ruce a den ode dne si začínám uvědomovat, jak šťastná za ně jsem a vím, že někdy pro ně tou dobrou kamarádkou já nejsem, což mě začíná mrzet. Šťastný to člověk, který má alespoň jednoho dobrého přítele. A za toho já se pokládám :-).
Čeká mě teď vysoká a jestli ji zvládnu, tak praxe v nemocnici a pak už vlastní pracovní život, za tu dobu zajisté potkám plno skvělých lidí, ale už nikdy nezanevřu na staré přátele kvůli těm novým. Protože, když už vás ten někdo zná pár let a to se vším dobrým a špatným a ještě se nerozhodl strachy utéct, tak to bude pravé přátelství :-).
A jako žena vím, že vztahy mezi ženami se neobejdou bez drbání a přetvářky. Prostě takové jsme byly, jsme a budeme a nikdo s tím nic nenadělá. Máme svůj svět se svými pravidly a když nám do něj někdo nezapadá, tak ho nechápeme. Proto si některé slečny hledají kamarády jen mezi kluky a já se jim vůbec nedivím, ale mám to jinak. Miluju ten holčičí svět plný pletichaření a drbání. Já nikdy nebyla ta oblíbená u kluků a taky mi to nikdy nevadilo. S holkama si toho mám prostě víc co říct ( výjma mého přítele).Ale bohužel přátelství mezi ženami je jako chození s klukem :-D. Žárlíme, když jde naše kamarádka posedět s jinou holkou nebo když na nás nemá tolik času, jak bychom si představovaly. Chceme jí mít stále pro sebe a nestrpíme konkurenci. Proto si někdy říkám, že za stvořením přívěsků s nápisem best friends stála žárlivá ženská, která si ním chtěla pojistit svou kamarádku. Takže když někdo viděl ten nápis na řetízku, došlo mu, že už nemá šanci :-D. 
Tak a to je vlastně všechno, co jsem vám z těch mých myšlenek chtěla sdělit :-D. A pokud jste ti šťastlivci s pravými přáteli (ať už holkou nebo klukem), snažte se být pro ně stejně dobrými přáteli jako jsou oni pro vás a dejte jim najevo, jak vám na nich žaleží. Oni si to zaslouží :-)).

Žádné komentáře:

Okomentovat